V posledních letech se často v pedagogických diskusích setkáme s pojmem tandemová či párová výuka. Někteří z nás ji zažili na vlastní kůži, jiní ji mohli vidět u kolegů, někteří se s ní dosud v praktické podobě nesetkali. Svůj pohled na tandemovou výuku tedy začnu tím, jak rozumíme pojmu tandemová či párová výuka.

V publikaci Klinická škola a její role ve vzdělávání učitelů (2015) uvádějí autorky Spilková, Tomková, Mazáčová, Kargerová, že tandemovou výukou se rozumí „práce dvou a více vyučujících, kteří společně plánují, vedou a vyhodnocují výuku pro stejnou skupinu učících se ve stejném čase.“ Jinými slovy dva pedagogičtí pracovníci, například dva učitelé či učitel s asistentem pedagoga, plánují, realizují i reflektují společnou výuku. Podtrhuji, že je důležitým parametrem spolupráce ve všech třech fázích.

S takovou spoluprací se můžeme v českých školách setkat v různých podobách více či méně naplňujících danou definici. Některé si můžeme hned uvést:

1. Spolupráce zkušenějšího učitele se začínajícím učitelem či studentem pedagogické fakulty. Tedy možná forma spolupráce uvádějícího učitele (mentora) s mentorovaným.
2. Spolupráce dvou kolegů stejné aprobace v rámci jednoho vyučovaného předmětu. Pro podporu kolegiální spolupráce, vzájemné slaďování týmu.
3. Spolupráce dvou kolegů různých aprobací v rámci jednoho vyučovaného předmětu. Pro podporu mezipředmětových vazeb, slučování více vzdělávacích oborů do jednoho předmětu.
4. Spolupráce dvou prvostupňových učitelů v rámci pokrytí celého rozvrhu. K vykrytí slabin či vyvážení jednostranného zaměření.
5. Spolupráce učitele a asistenta pedagoga s velmi vyrovnanými rolemi. Často využívaná varianta v neveřejných školách, mimo jiného řešící nedostatek kvalifikovaných učitelů.
6. Spolupráce českého vyučujícího s rodilým mluvčím. Nejen v bilingvních školách.

Určitě bychom našli i další varianty, ale uvedené plně postačují k demonstraci faktu, že tandemová výuka může nabývat různých podob. Konkrétní provedení by se pak mělo odvíjet od cílů, se kterými škola tandemovou výuku využívá. Nad všemi cíli by měl být vždy jeden nejvýše: Zlepšit výsledky vzdělávání žáků. Ať už výsledky vzdělávání myslíme v pojetí konkrétní školy cokoliv.

Dále však můžeme sledovat další dílčí cíle, zpravidla směřující dovnitř pedagogického týmu. Například:

• Posílit diferenciaci a individualizaci výuky.
• Podpořit spolupráci učitelů, spolupracující klima pedagogického sboru.
• Pomoci začínajícím učitelům či studentům pedagogické fakulty.
• Maximálně využívat silných stránek učitelů a kompenzovat jejich slabší stránky.
• Propojovat vzdělávací obsahy a přemýšlení o výuce v pojetí, které přináší například kniha Globální výchova.

Výše uvedené probíhá v realitě českého školství v různé intenzitě. Zpravidla jen neveřejné školy, které mají tandemovou výuku jako jednu ze svých priorit, ji realizují v rozsahu poloviny vyučovacích hodin či větším. V této podobě jsem já osobně dva roky vedl výuku ve Škola Vitae. Například Základní škola Kunratice realizuje tandemovou výuku díky projektu Pomáháme školám k úspěchu. Zaměřují se především na spolupráci zkušenějších vyučujících se studenty učitelství, a to v části hodin. Další školy pak využívají OP VVV Šablony III. Jedna ze šablon umožňuje realizaci deseti společných vyučovacích hodin s dalšími deseti hodinami na plánování a reflexi. Čtvrtou možností je plná dobrovolnost zúčastněných, kdy jeden z dvojice věnuje čas ze své nepřímé činnosti či čas osobní.

Tandemová výuka skutečně může probíhat po dobu celého školního roku ve všech či téměř ve všech rozvrhovaných hodinách. Ale také jen v části rozvrhu či jen jako ochutnávka v podobě několika hodin, třeba i rozložených do delšího časového úseku. Také se s ní můžeme setkat jako se součástí mentorské podpory či vedení podřízených pracovníků. Osobně vnímám jako důležitou součást budování vztahu s mentorovaným společnou zkušenost plánované, realizované a reflektované výuky.

Během své dvouleté zkušenosti, kdy jsme s kolegyní v tandemu spolupracovali přibližně v osmdesáti procentech výuky, jsem došel k tomu, že tandemová výuka může přinést následující výhody:

• Dětem ukazujeme neustálou spolupráci dvou dospělých osob.
• Můžeme efektivněji individualizovat výuku, dělit děti do skupin, věnovat se jednotlivcům, sledovat v hodině různé faktory.
• Společně plánujeme, společně reflektujeme. Přemýšlíme nahlas, diskutujeme, zdůvodňujeme, navzájem se učíme.
• Dokážeme si vzájemně vykrýt slabá místa. Každý prvostupňový vyučující nemusí hrát na několik hudebních nástrojů, malovat jako Rembrandt a zvládat vis na kruzích.
• Sdílíme zodpovědnost, podporujeme se v náročných situacích. Málokdy ztratí nervy oba, málokdy nemá ani jeden kýžený spásný nápad.
• Každý z nás má ve výuce druhé oči, uši.

Podívejte, jak mohou například vypadat záznamy práce učitele, když se jeden v tandemu změní v mušku poletující třídou a sledující dění. Ve své velmi zajímavé publikaci Dvanáct ověřených metod pro rozvoj kolegiální spolupráce uvedla Anna Babanová. Pochází z již zmiňované Školy Vitae.

Odvrácenou stranou tandemové spolupráce mohou být situace, kdy pokus o tandemovou výuku skončí fiaskem (Naštěstí nemám přímou osobní zkušenost. Díky, Majo.):

• Tandemoví vyučující se neshodnou, nedokáží efektivně komunikovat, rozpory přetrvávají po dobu týdnů a měsíců.
• Vymezení rolí a zodpovědností v tandemu je nejasné. Některé činnosti jsou zdvojovány, jiné neřeší nikdo.
• Časová zátěž (především na společné plánování a provozní komunikaci) převáží benefity. Někdy může být spojeno s nedostatečnou trpělivostí, než se začne zúročovat počáteční investice.
• Škola nedokáže zajistit dlouhodobé stabilní financování pro spolupráci v dostatečném rozsahu.

Z pozorování mnoha tandemů usuzuji, že vhodnými (nikoli však nezbytně nutnými) podmínkami pro úspěch jsou:

• Motivace, přesvědčení, postoje zapojených pedagogů, kteří od první chvíle věří, že tandemová výuka má smysl.
• Osobnostní nastavení pedagogů, schopnost spolupracovat, otevřenost, rozvinuté komunikační dovednosti.
• Klima školy, spolupracující, otevřené prostředí.
• Kompatibilita učitelů. Čímž se rozumí schopnost vzájemné komunikace, přijímání názorů druhého. Oba učitelé nemusí být „stejní“, naopak. tím by přišli o řadu výhod tandemové výuky.
• Ochota zúčastněných vnímat své chyby, nebát se jich, učit se z nich.
• Čas pro spolupráci. Minimálně v počátcích nejlépe zanesený přímo v rozvrhu.
• Jistota stabilního financování zajišťují perspektivu dlouhodobé spolupráce.

Česká odborná literatura se tématu tandemové výuky dotýká spíše sporadicky. S pedagogickým výzkumem to není o mnoho lepší. Data dokazující a objektivizující přínosy tandemové výuky (zatím) nemáme. Můžeme tedy spoléhat jen na své dojmy. Ty mé jsou, jak jistě odhadnete, veskrze pozitivní. Tandemovou výuku mohu jen doporučit. A to s tím, že čím více, tím lépe. I proto jsem svůj pohled popsal v tomto článku.