Snížit rozdíly mezi školami, přivřít stále se rozevírající nůžky, podpořit nejslabší školy, … Takové výroky doprovázely start revize rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.
Jaká je realita?
Na jedné straně vidíme, že:
- se hovoří o vzorových školních vzdělávacích programech,
- se uvažuje o přidání uzlového bodu pro naplnění některých výstupů v 7. třídě,
- se v návrzích objevuje plošné testování v 3., 5., 7., 9. třídě.
A na straně druhé:
- nemá být povinná výuka druhého cizího jazyka,
- má výrazně přibýt disponibilních hodin na úkor základních vzdělávacích oblastí,
- nejen v oblasti umění a kultura má mnohem více záležet na profilaci konkrétní školy.
Dovedu si představit obě cesty, ale nejde jít oběma zároveň. Očekával bych, že lídři z řad Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a Národní pedagogický institut České republiky zavelí a všichni půjdeme jedním směrem. Zatím se tak nestalo.
