Touto otázkou týdne jsem na síti Linkedin a na svém facebookovém profilu cílil především na rodiče. Blíží se zápisy k povinné školní docházce, na volbu té nejlepší možné základní školy pro naše děti již máme jen dva měsíce. Letos je situace pro nás rodiče (ano, také máme doma předškoláka) ještě komplikovanější než jindy. Osobní návštěva školy vypadá jako sci-fi, dny otevřených dveří se uskutečňují on-line nebo vůbec, …

Podle čeho budou rodiče vybírat (nebo již vybírali) školu pro své dítě? Co je pro ně nejdůležitějším kritériem? Na čem naopak příliš nezáleží? Nabízely se nejen tyto otázky.

Zajímavé komentáře

V diskusích se sešlo celkem přes třicet komentářů. Níže najdete jen některé z nich. Všechny pak na síti Linkedin a na mém facebookovém profilu.

• Jako rodina máme svůj žebříček hodnot (co pro nás je a nebo naopak není důležité). Hledala jsem školu, která bude s tímto co nejvíce ladit, abychom se nemuseli následně navzájem znásilňovat.
  Na první pohled se mi zdálo, že místní malotřídka, která má ve třídě do 10 žáků, žijí na vesnici, kde je komunitně orientovaná starostka atd. bude pravou volbou. Ale stačila jedna návštěvě, aby bylo jasné, že tam ani náhodou (Slova paní ředitelky, že děti bude drilovat, aby se zařadily do systému, mi drnčí v hlavě i po 6 letech). Zkrátka potenciál komunitní školy s malým počtem žáků naprosto nebyla schopna zužitkovat.
  Hledali jsme tedy dál. Našli jsme tu naši. Měla za sebou jen půl roku existence. Tedy na reference a zkušenosti jiných jsme se spolehnout nemohli. Navíc to, že jeden rodič školu chválí, neznamená, že bude OK i pro naší rodinu. Ne protože bychom byli lepší a nebo horší. Jen to můžeme mít jinak.
  To, co ale nabízela byly menší třídy (do 18 žáků), projektové učení, ale především respekt k individualitě, důraz na triádu rodič-škola-dítě.
  Od první třídy pracují na čtení s porozuměním (a je postaveno výše než krasopis psacím písmem, které se v první třídě prakticky neobjevuje), rozvíjí kritické myšlení …
• pověst školy a především učitelů, co škola nabízí a praktičnost (dostupnost, družina, množství vrstevníků atp.). U zápisu si mě získala třídní učitelka, která o mé dceři tvrdila, že je úžasná vypravěčka (a protože mnoho učitelů z ní dělalo asociála, který nemluví) volba byla jasná. Další dcera šla do stejné. Teď za covidu, úžasný přístup školy, takže spokojenost.
• Jako rodič dvou dětí – dítěte s ADD na jedné straně a zároveň rodič nadaného dítěte na straně druhé – to vidím tak, že je dobré si zjistit, jak škola přistupuje k individuálním potřebám dítěte. Zda jsou pedagogové a vedení ochotni ke spolupráci, jak se k těmto individualitám staví, jak s nimi pracují, jaký postoj vůči dětem s ind. potřebami a k případnému jejich asistentovi mají. Pokud tohle funguje , je to pro mne hlavní ukazatel dobré školy 🙂
• Atmosféra ve škole, způsob výuky. Jsem ochotná i dítě vozit, pokud škola není v blízkosti. Jedno dítě jsem učila z tohoto důvodu doma. V okolí, ani vzdálenějším okolí, nebyla škola, která by dokázala jít naproti potřebám dítěte. Aktuálně 3 děti, každé na jiné škole (neb každé dítě potřebuje něco jiného). Jedno kamarády v okolí, jedno citlivý přístup a jedno sytit informacemi.
• Pro mě jsou důležitá kritéria vzdálenost a jak se škola blíží mým představám i vzdělávání. Optimální školu jsem tedy nenašla. Nakonec rozhodla vzdálenost.
  Ještě vnímám velkou roli osobnosti učitele. Proto doufám, že bude syn mít stejnou učitelku jako dcera, protože je výborná.
• Mám prvňáka, takže zápis (hodili jsme spolu papíry do schránky školy) absolvoval loni. Důležité při výběru pro mě byla vzdálenost od místa bydliště. Musím říct, že s tím byl dost problém, protože bydlíme na rozhraní dvou částí Prahy. Takže nejbližší škola nespadá pod naší část. Syn tam chtěl… Nikomu nepřeju ty nervy, odvolání, slzy. Spádovou školu odmítal velmi důrazně a já se bála, že do první třídy povedu dítě, které mi nakonec uteče 🙂 Naštěstí nakonec vše klaplo a syn je ve škole, která je nám nejblíž a kam chtěl jít. Takže kritéria kromě vzdálenosti? Poslouchat přání dítěte (pokud nějaké má). Samozřejmě mě zajímala i výuka jazyků a mimoškolní činnost (ta je teď v podstatě stejně stopnutá) a roli hrálo i to, že tam šel jeho kamarád (ale je v jiné třídě) a průzkum mezi ostatními rodiči. Jasně – jídelníček mě okrajově taky zajímal, ale zase bych kvůli tomu nebyla ochotná vozit syna na druhou stranu Prahy.
• V našem případě bylo jasné, že nechceme umístit syna do žádné školy v naší městské čtvrti. Bylo to před dvěma lety. Zapsali jsme syna do předškolní přípravy na ZŠ která má pod sebou třídy Montessori. Syn úspěšně zvládl přijímací řízení. Letos usilujeme o to, aby se na tu stejnou školu dostal i jeho mladší bratr. Kritériem byl především individuální přístup k dětem, zkušení pedagogové, pověst školy, úspěšnost přechodu absolventů na střední školu, nabídka mimoškolních aktivit, ne příliš vysoké školné a také osobní dojem, který jsem na škole získala z pedagogů. Nyní po téměř dvou letech mohu říct, že nemohu být asi více spokojená, než jsem. Syn školu miluje. Opravdu doufám, že bude úspěšný i druhý syn.

Jak to mám já?

Těší mne, že jsou rodiče, kteří si dávají na výběru školy pro své děti záležet. Kéž by jich přibývalo, stejně jako rodičů, kteří se zajímají o vzdělávání svých dětí obecně. I proto jsem uspořádal tři webináře s názvem „Jak na výběr základní školy?“. Především pro rodiče od nás z Prahy 11. (Pokud byste měli zájem zúčastnit se plánovaného čtvrtého webináře, dejte vědět.)

Přestože se příspěvků nesešly stovky, kritérií rodiče prezentovali celou řadu. Je vidět, jak rozdílná očekávání my rodiče od škol máme. Proto jsem rád, že alespoň u nás v Praze už je možnost volby. I když převis dětí u zápisů v neveřejných školách může udělat čáru přes rozpočet. Vyberete vysněnou školu a skončíte v té spádové, ve kzeré jediné uspějete.

Ze své více než hodinové prezentace, kterou mám připravenou pro uvedený webinář bych vybral:

• Je dobré přemýšlet v časovém horizontu pěti, devíti či třinácti let. V případě více dětí v rodině i delším. Z hlediska režimu rodiny, případného dojíždění, financování atd.
• Každé dítě je jiné, každému může vyhovovat jiná škola. To může být pro rodinu s třemi čtyřmi dětmi výzva.
• K faktoru třídní učitelky (učitele) bych doplnil, že já osobně více věřím dobrému systému a sdílené jasně formulované vizi. Vysněná paní učitelka vám v říjnu odejde na mateřskou a co potom.
• Za klíčové považuji, aby konečná volba byla volbou celé rodiny. Pokud alespoň rodiče nejsou v úplné shodě, mohou se v budoucnu dostávat do nepříjemných situací.
• Ať už zvolíte jakkoli, připravte si baterii argumentů pro prarodiče. 🙂