Na Facebooku a Linkedinu se tentokrát sešla jen hrstka komentářů, tak nabízím rovnou svůj pohled. Vycházím ze současné zkušenosti s výukou na obou stupních ZŠ, na SŠ, z koučovacích sezení, mentorských setkání, porad a z realizovaných webinářů.

👉🏼 Nikdo nemusí cestovat. Videohovorů se mnohdy zúčastní i ti, kteří by se jinak z časových důvodů zúčastnit nemohli. Navíc lze hovory skládat za sebe bez prodlev na přejezd z Prahy do Brna.

👉🏼 Uskuteční se „setkání“, ke kterým by v reálu z důvodu velké vzdálenosti nedošlo nebo k nim dochází jednou za dlouhou dobu.

👉🏼 Stejně tak se můžete setkat s někým, kdo má zrovna nudli u nosu a nemusíte se bát, že na tom za dva dny budete stejně. A nemusíte z tohoto důvodu „setkání“ rušit.

👉🏼 Off-line bych nikdy neuskutečnil tolik ranních, večerních a víkendových „setkání“. Třeba webinář od 21 hodin pro rodiče, když uspí své ratolesti. Webinář pro učitele v neděli večer, po víkendovém odpočinku, než začne celotýdenní shon.

👉🏼 (Téměř) nikdo nechce před obrazovkou vysedávat zbytečně. Začíná se včas, jde se k věci. A věčně štěbetající dvojice mohou klevetit tak jedině po chatu.

👉🏼 Vyjádřit se lze ústně i písemně. Absolutní introverti mají k dispozici chat. A také je nikdo neznervózňuje svým pohledem tak jako při osobním setkání. Některé děti v distanční výuce vyloženě vyrostly.

👉🏼 Lze využít nástroje, které jsou lepší než tužka a papír. Rychlejší, efektivnější, zapojující všechny. Ať žijí Mentimeter, Jamboard a další.

Určitě se nejedná o konečný seznam. Možná vás hned napadají další pozitiva. A ano, samozřejmě jsem si vědom i negativ, proto používám pro on-line variantu „setkání“ takto v uvozovkách. Jenže o záporech už bylo napsáno tolik, že nemá cenu přidávat další stesky. Situace je, jaká je…