Přesun školní výuky do on-line prostředí s sebou přinesl řadu změn. Mimo jiného se ze dne na den mnoho společných pravidel, rituálů, zvyklostí a činností stalo nepoužitelnými. V novém prostředí nemají opodstatnění nebo jsou nefunkční.

Proto otázka týdne číslo 18 zněla: Jaká pravidla máte s dětmi nastavena pro distanční výuku? A nabízely se další podotázky: Čím a jak jste je nahradili? Jaká nová pravidla jste si vytvořili? Jak jste se na jejich formulování podíleli vy a jak žáci?

Na Facebooku a Linkedinu se sešlo přibližně dvacet komentářů. Většina řešila školou zvolené platformy pro komunikaci s žáky a rodiči. Níže uvádím dva z mého pohledu nejzajímavější, protože se věnují přímo synchronnímu kontaktu s žáky:

• Řekla bych, že důležité je pro mne základní pravidlo jakékoliv komunikace – mluví vždy jen jeden.
• Pravidla jsou daná ve školním řádu. Děti jsme v září na to připravovali. A on-line si všichni vyzkoušeli v počítačové učebně. Hodně jsme v září opakovali a procvičovali. Máme Teams a zatím spokojenost. Můžu si zobrazit, kdo a kdy se připojil, odpojil i na jak dlouho. Jedeme podle upraveného rozvrhu. Bez výchov. Učím první stupeň – 5. ročník. Máme 3 vyučovací hodiny denně s přestávkami. A prvňáčci a druháčci mají 30 minut po čtveřicích. K mým pravidlům (kolegyně to můžou mít odlišné): už z jara je máme domluvené a stanovené: přihlašujeme se v přesně stanovený čas, pokud má někdo problém, dá vědět někomu (mně i spolužákům) a vzájemně si pomůžeme, nebo počkáme, než se připojí, při výuce máme vypnuté mikrofony, kdo chce i kameru, pokud nehrajeme nějakou hru na tělo nebo mi neukazují svoje řešení. Mluví vždy jen jeden. Hodně si povídáme o tom, co se děje. Co se jim daří a co ne. Učíme se pracovat s technikou, pouštíme si výuková videa, sdílíme materiály, učíme se vydržet a nevykřikovat i když to všechno víme. Pracujeme s učebnicemi, pracovními sešity i presentacemi. Probereme sice polovinu než ve škole, ale důležité je hlavně to, že něco děláme a rozumíme tomu. Hodně nám pomohly zkušenosti z jara. Děti se i vyjádřily, že jim vyhovuje všechno probrat se mnou a s rodiči jen doladit pár detailů. Mají i samostatnou práci, kdy si stanovíme termín a úkoly mi nafotí a rodiče pošlou na můj pracovní e-mail, jako byli zvyklí na jaře. Během výuky používají ruku na přihlášení, každý dostane prostor mluvit. Během výuky máme i relaxační chvilky. Jako při klasické výuce ve škole. Pokud nám někdo výuku začne jakkoliv kazit, tak to probereme i s následky – úkol navíc a informace rodičům. Na samostatnou práci jim zbyde max. jedno cvičení na procvičení učiva z každého předmětu. Takže max. 3 cvičení za den. Dnes např. mají jeden z ČJ a jeden celotýdenní úkol. Úkoly (mimo celotýdenního) mi neposílají, ale kontrolujeme si to druhý den a vysvětlujeme si správné řešení. Každé pondělí máme ve škole komunitní kruh, při on-line výuce máme zase povídání v podobném duchu.

Jak to mám já?

• Pravidlo „mluví jen jeden“ využívám také. To je ve videohovorech naprostý základ. Zároveň se snažím hodně otázek formulovat tak, aby děti mohly odpovídat v chatu. Případně využiji nástroj jako Mentimeter. Zkrátka se snažím zajistit, aby v co největším čase pracovalo co nejvíce žáků.
• Bohužel Google Meet neumožňuje žákům se hlásit. V MS Teams jsme měli pravidlo, že kdo chce mluvit, hlásí se.
• Kdo nemluví, má vypnutý mikrofon.
• Chat využíváme jen ke komunikaci související s výukou.
• Pro každou třídu mám lístečky se jmény a sleduji, kdo již v hodině dostal slovo. Žáci to vědí. Pokud někdo mluví opakovaně, okomentuji to s tím, že bych rád slyšel i další spolužáky.
• Za samozřejmost považuji, že se žáci přihlašují včas, respektive s předstihem. Když někdo přijde později, neomlouvá se, nevstupuje do hovoru.
• Musím respektovat, že u nás ve škole není zvykem, aby žáci využívali webkamery. Pro mne je to velmi nepříjemné, občas mám pocit, že učím do prázdné třídy, že chybí druhá strana komunikace. Přestože všechny děti mají (funkční) mikrofon a zpravidla rychle reagují. Daří se mi využívat ve chvíli, kdy je využití kamery nezbytné, kdy děti mají (ideálně potřebují) něco ukázat.
• Téměř v každé hodině se snažím, aby žáci mohli nějaký čas pracovat samostatně, mohou se odpojit a připojit zpět ve stanovený čas.
• Snažím se využívat „breakout rooms“. Protože používáme Google Meet, nemám jinou šanci než využít stejnojmenný doplněk prohlížeče Chrome. Žáci pak mohou pracovat v menších skupinách.
• Nijak nekontroluji, co dalšího děti při výuce dělají. Nemělo by to smysl.
• Učím informatiku a zeměpis. Nedávám domácí úkoly. Žáci mohou všechny zadané úkoly splnit v čase výuky. Když to nezvládnou, mají vždy minimálně 14 dní na dokončení.
• Všechny hodnocené úkoly žáci vidí v Učebně Google. Mohou se ptát v Učebně, skrz e-mail. Mohou využít konzultačních hodin (1 hodina týdně).
• Plně vědomě se každou hodinu snažím držet v modelu E-U-R.