Otázka týdne s pořadovým číslem sedmnáct zveřejněná v pondělí 12. října 2020 zněla: Co vám pomáhá přepínat mezi prací a osobním životem?
Asi všichni to známe, někdy není jednoduché po příchodu z práce přepnout pozornost k jiným aktivitám. Zvlášť když si práci nosíme domů, což se učitelům stává poměrně často. Opravování prací, poskytování zpětné vazby, komunikace s žáky a rodiči, příprava vyučování, … Případně přímo doma pracujeme, jako teď někteří v rámci distanční výuky, a přechod mezi prací a volným časem může být velmi nezřetelný.
Nabízejí se samozřejmě další související otázky: Co vám pomáhá přepnout? Jaký máte osvědčený trik? Co vám fungovalo, funguje a co nikoli?
Na Facebooku a Linkedinu se sešlo přibližně čtyřicet komentářů. Níže najdete některé z nich:
- Mé tři děti, nasypou toho na mne, že přepnu okamžitě a rovnýma nohama řeším zase děti, ale ty své. Mám zahrádku, kde se při hrabání v hlíně uklidňuju od všeho a taky velkého psa a kočku, při hlazení zvířat se stresy pomalu rozplyno. 🙂 Při vyčerpání a negativismu si pustím něco vtipného třeba písničku od Pokáče. 🙂
- Běhání, úžasně čistí hlavu!
- Nic moc právě. Musím se to už naučit. Ale korona spíš přispívá k tomu, že doma čím dál tím víc myslím na práci (distanční výuka). Relaxovat dokážu snad jen v sobotu. To je špatně, já vím.
- Venčení psa.
- Řekla bych, že prostředí. Domu si práci nenosím, to jsem raději déle v práci.
- Vypnout pracovní chat.
- Tak nějak v kontextu denního dění. Pokud ve škole jsem bez problémů, tak doma jen opravuju písemky a laboratorní práce. Když je šrumec, tak pozdě chodím domů. A hlavně na nás působí finanční stránka. Když něco potřebuju pro svou práci, tak to kupuju z rodinného rozpočtu, protože škola na to nemá a nebo jsou takové obstrukce, že to radši koupím za své hned…
- Jsem ředitelka a přiznám se, nejde mi to. Možná je to i z důvodu, že v pracovní době vše nestíhám. 🙁
- Zavření dveří ve školce. To vypnu hned…Problém mám někdy večer před usnutím, to kolikrát v hlavě řeším některé děti…a rodiče…
- U mě to bylo snížení platu, tehdy jsem pochopila, že mi nestojí za to si práci nosit domů na úkor rodiny.
- Ve všední den od 16:30 a o víkendech a svátcích nevím, co je škola. Nikdo se mi nedovolá, na emaily neodpovídám (kromě vedení školy).
- Letos jsem mimo školství, ale bývalo to: Kafe a „půl hodiny na mě nikdo nemluvte!“.
- Místo jízdy tramvají z práce domů jít pěšky, krásně to přepne.
- U mne je to chuť do života a láska jak k povolání, tak ke koníčkům a rodině, jedno bez druhého nejde.
Jak to mám já?
- Zatím se mi nikdy nepodařilo nastavit si režim, kdy bych dokázal úplně vypnout a měl větší množství času jen pro sebe a pro rodinu.
- Když se mi to dařilo, bylo to díky tomu, že jsem pracovní e-mail a další komunikační platformy zapínal jen v přesně stanovených časech.
- Taky mi pomáhá odkládat si úkoly na jedno přesně stanovené místo. Způsoby měním. Fungoval jsem čistě s papírem, vyzkoušel jsem Google Keep, teď využívám především Trello.
- Nyní mne ke škole stále vrací fakt, že mi žáci odevzdávají práce přes Učebnu Google (učím informatiku a zeměpis). Odevzdávají je v různých časech, mnohdy se na něco doptávají atd. A já nedokáži nereagovat. V některých případech mi chodí upozornění na e-mail, několikrát denně kontroluji změny v Učebně sám.
- Ctím pravidlo, že na pracovní e-maily (či na jinou komunikaci) vždy odpovím do 24 hodin. A jsem naštvaný, když to má někdo jinak. Já většinou reaguji většinou ihned, což je druhý extrém, taky špatný.
- S přepínáním a relaxem mi pomáhá sprcha, běh či jiný sport, aktivity s rodinou, kdy není prostor na jiné myšlenky.
- Přepínání mezi školou a osobním životem je pro mne jednou z největších výzev spojených s učitelskou profesí.
