Otázka týdne tentokrát vedla k vzpomínání a pohledu do minulosti, do doby, kdy jsme byli sami v roli žáků. Na kterého učitele nejvíce vzpomínáme? Na koho bychom raději zapomněli? Kdo nás nejvíce ovlivnil? A proč? Jaký byl? Určitě vás napadnou i další otázky. Všechny směřují k hledání učitele, který sehrál v našem životě zásadní roli. Ať už pozitivní, nebo nikoli.

Na Facebooku a Linkedinu se sešlo více než padesát komentářů. Níže najdete některé z nich:

• Mě nejvíce ovlivnil učitel českého jazyka na základní škole – 2. stupeň. Často na něj vzpomínám. Jeho výuka byla zajímavá. Formou kvízů, otázek, hádanek a přednášek o výjimkách českého jazyka. Dodnes opravuji všechny své známé, kteří říkají nebo píší: “kdybysme, kdyby jsme, mělbyjsi apod.” (Mně to rve uši.) I když jsme byly děti (puberťáci), bavil se s námi na vyšší úrovni. Byl mladý, cca 30 let. Působil velmi sebejistě ale ne arogantně. Nejsem extra přeborník gramatiky. Ale myslím si, že díky němu jsem pochopila, že mateřský jazyk je důležité ovládat. Alespoň na střední úrovni. A nechápu lidi, kteří tvrdí, že českou gramatiku je šílené se naučit. Podle mě je to jen šílená lenost a jejich chabá výmluva. Čeština je přece krásná.
• Napadá mě hned má třídní z gymplu. Nedělala z komára velblouda, byla s ní sranda, byla vždy fér a celkově nás brala takové, jací jsme byli (a to jsme byli fakt příšerná třída a hlavně s pár z nás to neměla vůbec jednoduché). Je to nejen super učitelka, ale hlavně skvělý člověk. Je fakt, že vzpomínám hlavně i na zážitky z divadelního souboru, který vedla, i proto jsem k ní měla blíže než k jiným učitelům. Dodnes jsme v kontaktu.
• Nejhorší matematikář na střední škole, kterého se báli žáci napříč generacemi. Upocený, sprostý hulvát, který všechny nervoval a nic nenaučil. Řval na nás, že o patro níž je dvouletý učební obor, kde všem debilům , jako jsme my bude dobře. Jednou rukou psal, druhou mazal. Dodnes se mi při vzpomínce na něj chce zvracet. Moc, kterou nad námi měl byla ukrutná. Dělám vše proto, aby každé dítě v mojí třídě mělo ty nejlepší podmínky, individuální přístup a neznalo slovo strach ve škole.
• Učitel že střední školy, který se nedržel osnov. Chemii a výpočetní techniku prokládal etikou pro zdravotníky. V životě mě jeho „odbočení“ pozitivně ovlivnila.
• Mě ovlivnil učitel na přírodovědu v ZŠ. Celou střední školu jsem se na biologii ani nekoukla. Byl to Pán učitel.. Vždy si na něj vzpomenu když dávají Vratné láhve… Houba… Klíče atd. 🙂
• Jedna z nej zkušeností: učitelka na matematiku na ZŠ, inspirovala nás, zároveň byla náročná. A pak až na VŠ: Ti, kteří se fakt snažili něco předat a nepotápěli zbytečně u zkoušek – a byla jich překvapivě většina! 🙂 Nejhorší zkušenost: na SŠ naše fyzikářka, chemikářka – nepříjemná, z těch, kteří nechápali dělala úplná paka, zesměšňovala atd. Odborné znalosti měla asi dobré, ale jako pedagog…škoda mluvit. A také naše třídní na SŠ – hned na začátku prváku nám sdělila, že třídní být vůbec nechtěla, nejeli jsme ani na seznamocí kurz..adapťák – zároveň nás učila španělštinu a říkala nám, že jsme úplní hotentoti. 😀
•  ..nejvíce mě ovlivnil třídní na gymnáziu… byli jsme jeho poslední třída před důchodem..je to do dnes inteligentní, rozvážný člověk plný optimismu a životního nadhledu… je výtvarník a umělec… neplýtval čas zbytečnými informacemi navíc, věděl co je důležité a to nám z vědomostí také předal… nepochybuji o tom, že jsme si ho velmi vážili úplně všichni… učil nás o čem život je a tím jaký byl… s chutí jsme se “pro něj” učili… Vojtěch Kraus (Gymnázium Kadaň)
• Moje učitelka 1. stupně, skvělá paní Jaroslava Polanková (14. ZŠ Plzeň). Byla přísná a vlídná zároveň, uměla si poradit s každým nezbedou, z každého z nás uměla „vytáhnout“ to nejlepší. Její přístup mě ovlivnil natolik, že jsem od první třídy chtěl být učitelem. Splnil se mi dětský sen. Dnes učím na gymnáziu.
• V průběhu mých školních žákovských let jsem měla štěstí na spoustu skvělých učitelů, na které ráda vzpomínám. Byli přísní a hodně naučili. Z odstupem času na ně člověk rád vzpomíná. Mnozí z nich i v době, kdy se každý bál, dokázali být čestní a nikdy nikoho nepotopili. Moc ráda vzpomínám na pana učitele Kleinhampla, který učil na prvním stupni. Měla jsem ho na hudební výchovu a dodnes ho vidím, jak stál na stupínku a hrál na housle. 

A jak to vidím já?

• Jsem rád, že v diskusi jednoznačně převládly pozitivní vzpomínky. I když bychom při hlubším lovení v paměti určitě každý našli několik nepříjemných zážitků a učitele, kteří nám nesedli.
• Určitě stojí za zmínku, že se často objevovaly vzpomínky na dva typy učitelů. Na učitele přísné, kteří naučili a zároveň byli féroví. A také na ty, kteří byli velmi lidští, nešlo jim jen o učivo, byli inspirativní, zajímali se o děti, které učí.
• Při vlastním vzpomínání jsem si uvědomil, jak jsou mé vzpomínky zkreslené mým současným nastavením. Jako žák bych se jistě vyjádřil jinak. Oceňoval i nesnášel jsem jiné věci. Mnoho souvislostí mi došlo až s odstupem. A kdo ví, jak budu vzpomínat za dvacet let.
• Často vzpomínám na jednu naprosto zásadní charakteristiku gymnázia, do kterého jsem osm let docházel. A naše učitelka biologie to dotahovala k dokonalosti. Model, kdy se pět minut zapisuje do třídnice, dvacet minut zkouší a dvacet minut diktuje zápis do sešitu. Pro zpestření jednou za tři až čtyři týdny test. A takhle rok za rokem. Navrch s tím, že se každý rok nestihla tak pětina učiva, která prostě zmizela v propadlišti dějin. Tomuto přístupu (při vší úctě k frontální výuce, kterou samozřejmě také využívám) se snažím vyhnout.
• Už tak v septimě, oktávě mi začalo docházet, že nejraději mám hodiny literatury s naším češtinářem, který snad jako jediný na gymnáziu využíval texty jako zdroje k aktivitám a diskusi, nikoli jen jako podklady pro memorování. Řekl nám, že informace k maturitě se našprtáme za měsíc před maturitou, postupně nám dával podklady, ale hodiny využíval k diskusím. Vybízel nás k přemýšlení, formulaci názorů, … Nutno dodat, že programy typu RWCT (Čtením a psaním ke kritickému myšlení) byly tehdy ještě v plenkách.