„Pro většinu českých učitelů je kurikulem sada učebnic.“ Tahle věta zazněla v rámci úvodního setkání koncepčních pracovních skupin revize rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání.
Pokud představitelé Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a Národní pedagogický institut České republiky vzhlížejí k revizím RVP jako k revoluci v českém školství, jak čteme v médiích, pak by tuto větu měli mít ve svých kancelářích na tom nejviditelnějším místě.
Připomenu, že školy tvoří své školní vzdělávací programy od roku 2007, tedy plných 15 let. Přesto platí uvedená věta. Pokud bychom nechtěli zůstat při povrchu, pak se nabízí výzkumná otázka:
❓Kolik českých učitelů je kompetentních pracovat/uvažovat/plánovat na úrovni rámcových/školních vzdělávacích programů? A kolik ředitelů škol?
Je smutné, že po 15 letech zástupci MŠMT hovoří jako o velké novince o změně zákona, který by školám přikázal zveřejnit svůj školní vzdělávací program způsobem umožňujícím dálkový přístup.
👉🏻 Ano, i v roce 2022 platí, že pro seznámení se s ŠVP konkrétní školy mnohdy musíte podniknout výpravu do kanceláře školy, kde leží jediný oficiální exemplář.
👏 Potlesk pro MŠMT, že se toto konečně změní.
Bohužel nelze tleskat tomu, co již rozebral na svém blogu Robert Čapek. (https://lnkd.in/eCgmcr2c)
😔 Například v nejdůležitější pracovní skupině, tedy té hlavní koncepční, jsou jen tři učitelé ze základních škol. A všichni ze soukromých škol.
😔 Ano, učitelé veřejných základních škol nemají v hlavní koncepční skupině jediného zástupce.
Zákonitě se nabízí otázka:
❓Proč by nyní měli učitelé přijmout RVP/ŠVP jako základní kurikulární dokumenty, když (opět) nejsou dostatečně zapojeni do jejich tvorby?
