Knihu Začněte proč od Simona Sineka, která je v mé sociální bublině takříkajíc kultovní, jsem četl v anglickém originále Start with why a četl jsem ji kousek po kousku asi půl roku. Měl jsem tak dost času přemýšlet o tom, jaká PROČ ovlivňují (řídí?) můj život. A měl jsem taky dost času zapomínat a autorovo opakování podobných či stejných příběhů bylo tedy snesitelnější. 🙂

Krátký komentář jsem přidal na cbdb.cz. Poměrně plodná diskuse (nejen) ke knize se pak rozběhla na mém Linkedinu.

Hledání PROČ, tedy toho, co nás v životě motivuje, je prý královská disciplína. A náš logický mozek je na něj krátký. Nebudu nijak zabíhat do teorie, chtěl bych jen popsat, jak jsem nahlédl jedno své proč. Jednu hodnotu, která je pro mne v životě důležitá.

Před rokem jsme se s rodinou odstěhovali do Babic u Říčan, kde jsem získal novou práci. Přestěhovali jsme se do bytu přímo v kampusu školy. V českém prostředí něco zcela jedinečného. Od začátku jsme věděli, že půjde možná jen o roční pobyt a pracovní zkušenost, ale vidina poznání něčeho zcela nového byla lákavá. Že by se už tady ukrývala nějaká ta klíčová hodnota? Poznávání nového, osobní růst? Možná, ale o tom jindy.

Zároveň jsme v tom létě 2019 byli plni pochyb. Zvládneme žít na vesnici, kde nejsou po ruce hřiště, služby, obchoďáky? Jak se vyrovnáme s přetrháním velké části našich dosavadních vazeb, s kým se budeme dál vídat a s kým nikoli? Jak jako panelákové děti zvládneme veškerý očekávaný diskomfort?

V uplynulém roce jsme změnili spoustu věcí. Já měl jinou práci, žena se postupně z rodičovské dovolené začala zapojovat do různých (nejen) výdělečných aktivit, děti chodily do nové školky. Ideální test na poznání toho, co se i přes všechny změny, přes odlišné životní podmínky udrží v našem životě.

Nebudu to nijak natahovat. V září, říjnu jsme docela trpěli. Dny se zkracovaly a my odpoledne po práci nevěděli, co s časem a nevybouřenými dětmi. Snažili jsme se navázat nové vztahy, ale taky jsme měli v hlavě, že to je možná jen na chvíli, že třeba za necelý rok poputujeme zpět do Prahy.

Přesto jsme do toho šli. Jednou měsíčně jsme zvali kolegy, kteří také bydleli ve školním kampusu na „párty“ u nás doma. Oni postupně přicházeli. A pak přišel koronavirus…

Březnové uzavření školy a do jisté míry izolace nás obyvatel kampusu by se mohla zdát jako krutá rána. Jenže opak byl pravdou. Jedna skvělá kolegyně rozjela pěstování zeleniny na školní zahradě. Příležitost setkávat se s lidmi, které by jinak člověk vůbec nepotkal. Naše rodinka podněcovala časté opékání buřtů, společné grilování. Ty dva měsíce byly plné setkávání.

A vydrželo to i po návratu dětí do školy, i když jsme my dospěláci znovu najeli do téměř standardního režimu. I když se svět znovu vrátil do modu, kdy nabízí spoustu lákadel, spoustu činností k vyžití. Setkávali jsme se dál a několikrát jsme se potkali také o prázdninách. Dokonce se zapojili i další (mimo kampus bydlící) kolegové, kteří mnohdy přijížděli i s rodinami. Dospěláci si povídali, hodovali a děti si mezitím vyhrály téměř bez naší pozornosti.

Jo, tohle je je rozhodně jedna z důležitých hodnot v mém životě. Být s lidmi, vytvářet komunitu, umožňovat lidem se setkávat a společně trávit čas. A poznal jsem to ve chvíli, kdy jsme s rodinou byli v novém (cizím) prostředí.

Když se ohlížíme za rokem v Babicích, jsou to právě nová přátelství, kterých si nejvíce vážíme, jsou to vzpomínky na společné chvíle, které nám zůstanou. Veškerá energie vložená do budování vztahů se nám mnohonásobně vrátila.

Už od února jsme věděli, že v létě zamíříme zpět do Prahy. Stejně tak bylo jasné, že právě na úrovni hodnot se s mým zaměstnavatelem rozcházíme. Že mé zaměření na budování vztahů, otevřeného a přátelského prostředí nemá v babickém kampusu z pohledu zaměstnavatele žádnou hodnotu. Že pojem komunitní škola chápeme zcela odlišně. Přesto jsem právě v tom druhém půlroce cítil, že mohu být a jsem sám sebou. Sám sebou obklopen ostatními.

Krom objevení jednoho konkrétního PROČ bych formuloval dvě osobní ponaučení:

Mé hodnoty a hodnoty mého zaměstnavatele by měly být v co největším souladu a je třeba poznání toho, zda tomu tak je, věnovat dostatek času. Včetně toho, že je třeba si vyjasnit, co se za abstraktními pojmy konkrétně skrývá.

Hodnoty, které jsou pro nás skutečně důležité, se vždy nějak projeví. Ať už si je v dané chvíli uvědomujeme, nebo ne. Ať už je to výhodné, nebo není.